1. deklinace

Feminina mají v 1. deklinaci tři vzory. Jako první uvedeme ἡ ψυχή, -ῆς - "duše", který můžeme pokládat za základní, protože má koncovky stejné jako člen. I tady při skloňování dochází ke změnám nebo posunům přízvuků, závislým na poloze přízvuku v nominativu singuláru. Znalost přízvuků se opět nevyžaduje.

Otázky:

1. Liší se v některých pádech deklinace členu a deklinace substantiva?
2. S kterým pádem se shoduje vokativ singuláru a plurálu?

Koncovky dalších dvou vzorů se v singuláru od členu liší. Oba jsou charakteristické tím, že mají v nominativu singuláru -α. Toto -α se buď uchovává ve všech pádech (deklinace alfa purum = "alfa čisté"), nebo přechází v genitivu a dativu sg. v -η (deklinace alfa impurum = "alfa nečisté"). Právě tím se oba vzory liší. S přízvuky je tomu podobně jako u předchozích vzorů.  
Vzor pro alfa purum bude ἡ ἡμέρα, -ας - "den"; pro alfa impurum ἡ δόξα, -ης - "sláva".

Otázky a úkoly:

1. Všimněte si, v kterých pádech se u jednotlivých vzorů liší koncovky vzoru od členu.
2. Ověřte, v kterých pádech se oba vzory liší od sebe navzájem.
3. S kterým pádem se také zde shoduje vokativ singuláru a plurálu obou vzorů?

Zapamatujte si:

• Zopakujte si body z části "zapamatujte si" z oddílu o 2. deklinaci.
• Definice 1: Podle vzoru ἡ ψυχή, -ῆς se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku -η a v genitivu singuláru koncovku -ης.
• Definice 2: Podle vzoru ἡ ἡμέρα, -ας se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku -α a v genitivu singuláru koncovku -ας.
• Definice 3: Podle vzoru ἡ δόξα, -ης se skloňují feminina, která mají v nominativu singuláru koncovku -α a v genitivu singuláru koncovku -ης.
• Příslušnost substantiva k vzoru ἡ ἡμέρα, -ας, nebo ἡ δόξα, -ης lze poznat ještě podle toho, jaká hláska předchází koncovce: Předchází-li před koncovkou hláska ε, ι nebo ρ, patří substantivum k vzoru ἡ ἡμέρα, -ας.