Órigenés z egyptské Alexandrie (184–253) byl jeden z nejvýraznějších teologů starověku (určitě významnější než jeho někdejší obdivovatel a překladatel a později nesmiřitelný kritik Jeroným). V Alexandrii vedl Órigenés katechetickou školu. Posledních 22 let života působil jako kazatel v palestinské Caesareji. Je zakladatelem textové kritiky a systematické exegeze Písma. Jeho exegetická metoda vycházela ze soudobé vědy, kterou byla platónská filozofie a která mu pomohla odůvodnit předpoklad dvojího smyslu Písma (materiálního a duchovního). Na začátku prologu Komentáře ke knize Žalmů (prolog CommPs 1, srov. Filokalia 2,2–3) podává výklad o nesrozumitelnosti celého Písma a prezentuje podobenství, které vysvětluje, že nejasnost každého místa Písma je nutno objasnit jiným místem, což je základní pravidlo Órigenovy vykladačské metody, které vychází se zásady alexandrijského gramatika Aristarcha ze Samothráky (220–143 př. n. l.) „vykládat Homéra Homérem“.
Božská slova říkají, že Božská Písma jsou uzamčena a zapečetěna klíčem Davidovým (snad dokonce pečetí), o němž je řečeno: „pečetní rytina: ‚Svatý Hospodinu,‘“ (Ex 28,36) což znamená zapečetěna mocí Boha, který Písma dal, která se zjevuje touto pečetí. O onom uzamčení a zapečetění učí Jan ve Zjevení: „Napiš andělovi církve ve Filadelfii: ‚Toto říká svatý, pravdivý, který má klíč Davidův, který když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. Znám tvé skutky. Hle, otevřel jsem před tebou dveře, jež nikdo nemůže zavřít.‘“ (Zj 3,7–8) A po pár slovech: „Spatřil jsem v pravici toho, který sedí na trůnu, svitek popsaný zevnitř i zvnějšku, zapečetěný sedmi pečetěmi; a spatřil jsem jiného mocného anděla provolávajícího silným hlasem: ‚Kdo je hoden otevřít tento svitek a rozlomit jeho pečeti?‘ Nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl otevřít tento svitek a podívat se do něj. I plakal jsem, že se nenašel nikdo hodný otevřít tento svitek a podívat se do něj. Jeden ze starších mi říká: ‚Neplač. Hle, zvítězil lev z kmene Judova, kořen Davidův, aby otevřel tento svitek a jeho sem pečetí.‘“ (Zj 5,1–5) O onom zapečetění hovoří pouze Izaiáš takto: „Všechny tyto výroky pro vás budou jako slova této zapečetěné knihy, kterou když dají člověku, který umí část, a řeknou mu ‚Přečti to‘, řekne: ‚Nemohu ji přečíst, neboť je zapečetěná.‘ I bude dána tato knihy do rukou člověku, který neumí číst, a řeknou mu: ‚Přečti to,‘ a on řekne: ‚Neumím číst.‘“ (Iz 29,11–12) Je nutno uznat, že toto neplatí pouze o Janovu Zjevení a Izaiášovi, nýbrž o veškerém Božském Písmu, jež je podle všeobecného souhlasu těch, kdo dokáží alespoň přiměřeně naslouchat Božským slovům, plno hádanek, podobenství a temných výroků a jiných rozmanitých forem nejasnosti těžko srozumitelných lidské přirozenosti. O tom chce dát poučení i Spasitel, a protože klíč je u zákoníků a farizeů, kteří se nesnaží najít cestu k otevření, říká: „Běda vám, učitelé Zákona, že jste sebrali klíč k poznání. Sami jste nevstoupili a těm, kteří se snaží vstoupit, vstoupit nedovolíte.“ (Lk 11,52) atd.
Než začneme výklad žalmů, předešleme krásný výklad, který nám svěřil onen Hebrej o veškerém Božském Písmu obecně. Říkal totiž, že celé Bohem vnuknuté Písmo se co do své nejasnosti podobá mnoha zamčeným pokojům v jediném domě. U každého pokoje prý leží klíč, který se k němu nehodí. Takto jsou u pokojů rozesety klíče, které se nikdy nehodí k těm dveřím, u nichž leží. Nejdůležitější úkol prý je nacházet tyto klíče a připojovat je pokojům, které mohou otevřít. Myslí si prý tedy, že i Písma jsou nejasná a nezískávají východiska k svému výkladu odjinud než od sebe navzájem, protože mají v sobě rozptýlen exegetický klíč. Domnívám se tedy, že i apoštol navrhoval takovýto postup k porozumění Božským slovům, když říkal: „O tom též mluvíme ne učenými slovy lidské moudrosti, ale učenými slovy Ducha, a duchovní vykládáme duchovními.“ (1 Kor 2,13).