Náročná četba...

Žádné texty se dnes nečtou tak důkladně a pozorně jako klasická řecká a latinská literatura... Tak by mohl začínat další esej na téma, proč je dnes důležité tuto literaturu číst, jakých už bylo napsáno mnoho: Why is reading classical literature important today? Nechystám se ale s nimi soutěžit.

Cílem těchto stránek není přivádět lidi k řecké a latinské literatuře ani zaplavovat těmito texty internet. Protože se ale četbě těchto literatur věnuju jako profesi a víceméně každý rok něco takového přečtu a okomentuju, napadlo mě, že bych se mohl začít o tuto náročnou četbu dělit.

O některé věci už se dělím dávno, protože je překládám a vydávám. Další ale čtu se studenty, aby se jim otevřel pohled do starověku a zakusili jeho exotickou kulturu. Toto cestování mezi světy je takovým duchovním cvičením umožňujícím svobodnější pohled na současnost.

... pro nenáročného čtenáře

Vysypávám zde svůj šuplík se záznamy ze seminářů a s někerými nedokončenými projekty. Je to náročná četba, protože je to náročná literatura. Vyžaduje ale nenáročného čtenáře, protože jsou to překlady nedokončené, a nejde jen o to, že z většiny textů je přeložena jen krátká pasáž.

Překladatelská práce probíhá (s výjimkou geniálních překladatelů a některých, kteří řemeslu nerozumí) ve dvou krocích. Nejprve je překladatel důkladným čtenářem a posluchačem svého autora. Snaží se postřehnout každou skrytou narážku, každý skrytý žert, každou jazykovou finesku.

Obraz Pietera Coecke van Aelst (cca 1530), Jeroným ve své pracovně, ze sbírky Walters Art Museum.
Renezanční obrázek patrona překladatelů od Pietera Coecke van Aelst „Jeroným ve své pracovně“ (1530). Jeroným na něm vypadá, jako člověk, které se věnuje evidentně náročné četbě po náročné noci, tváří se civilně, trochu nešťasně nebo přiopile, a hlavně není napůl nahatý jako v podání Jusepa de Ribera a jiných malířů.

Dostává se do stavu božského enthúsiasmu, nadšeného okouzlení Múzou svého autora. Snaží se svým čtenářům ukázat, co čte sám, a autorovu Múzu napodobit. Trpí tím, že to nejde, zápolí s vlastním jazykem a napíná ho na hranice možností, aby se co nevíce blížil svému „božskému“ vzoru.

Poté přichází druhý krok. Překladatel vezme svůj překlad a přečte si ho znovu. V tu chvíli musí být co nevíce posluchačem svého čtenáře. Oprostit se od Múzy autorovy a vzývat Múzu vlastní. Jinak překlad neukáže mnoho z mistrovství původního autora. Bude hlavně divný.

... na vlastní nebezpečí

Co tedy čtenář může a nemůže čekat od překladů na této stránce? Mám tu a budu sem dávat texty, které zůstaly na půl cesty. Jsou to polotovary, které se mi povalovaly v překladatelské dílně, a jsou proto ještě neohrabané. Ustrnuly ve stavu příliš blízkém své předloze. 

Mohou také obsahovat chyby. Při revizi svých překladů po sobě často objevuju chyby. Často nacházím chyby také v překladech jiných překladatelů. Objevovat chyby druhých působí zvláštní potěšení. Zde se o toto objevitelské potěšení dělím.

Nejsou to texty, kterými bych se chtěl chlubit, ale přesto myslím odvedou více práce, než kdyby zůstaly v šuplíku.