Když jednou přišla řeč na to, zda je synům i dcerám třeba dávat stejnou výchovu, řekl, že cvičitelé koní a psovodi vychovávají koně a psy společně a nedělají rozdílu mezi samci a samicemi. Feny se učí lovit stejně jako psi a není vidět, že by klisny procházely jiným výcvikem než hřebci, jestliže po nich chceme, aby odváděly dobře práci koní. U lidí bude však zapotřebí mít pro mužské jedince nějakou zvláštní výchovu a výživu odlišnou od ženských, jako by nebylo třeba, aby tytéž ctnosti přispívaly mužům i ženám, oběma stejně, nebo jako by bylo možno dosáhnout týchž ctností nikoli týmiž výchovnými prostředky, nýbrž nějakými jinými. Že však nejsou jiné ctnosti mužů a jiné ctnosti žen, lze pochopit snadno. Například rozumný musí být muž a rozumná musí být i žena. Jaký by byl prospěch z nerozumnosti muže nebo ženy? Dále je potřeba, aby jeden nežil o nic méně spravedlivě než druhý. Muž by nebyl dobrým občanem, kdyby byl nespravedlivý, a žena by nehospodařila řádně, kdyby to nedělala spravedlivě. Když bude nespravedlivá, bude poškozovat svého muže, jako se to vypráví o Erifyle. Také zdrženlivost je krásná u ženy stejně jako u muže. Zákony přece trestají rovnou měrou cizoložníky i cizoložnice. Nenasytnost a opilství a jiné podobné neřesti, které jsou projevem bezuzdnosti a působí postiženým velkou hanbu, ukazují, že střídmost je velice důležitá pro každého člověka, jak pro ženu, tak pro muže. Vždyť jen střídmostí unikáme bezuzdnosti. Ničím jiným. Někdo by snad mohl říct, že statečnost náleží výlučně mužům. Ani to však není pravda. I dokonalá žena totiž musí být statečná a musí se zbavovat zbabělosti, aby ji nezdolávaly ani útrapy, ani strach. Jak jinak si zachová zdrženlivost, jestliže ji někdo bude moci strašením nebo útrapami přinutit, aby se podvolila nějaké ohavnosti? Ženy se proto také musejí umět bránit, pokud – při Diovi! – nechtějí vypadat hůře než slepice nebo jiné ptačí samice, které za svá mláďata bojují s mnohem většími zvířaty než jsou samy. Jak by tedy ženy mohly nepotřebovat statečnost?! A že mohou mít sílu i ve zbrani, ukázal národ Amazonek, který porazil zbraněmi mnoho národů. Jestliže v tomto ohledu ostatním ženám něco schází, je příčinou asi spíše nevycvičenost než to, že by ke statečnosti neměly přirozené vlohy. Jestliže jsou tedy ctnosti muže a ženy od přirozenosti totožné, se vší nutností pak oběma náleží tatáž výživa a výchova. Na každou živou bytost i rostlinu se musí totiž použít správná péče, aby vytvořila její náležitou ctnost.
Kdyby bylo potřeba, aby muž i žena dokázali hrát podobně dobře na flétnu, a kdyby toto bylo pro oba dva životně nezbytné, vyučovali bychom pištecké umění oba stejně. Stejně tak, kdyby oba potřebovali hrát na kitharu. Jestliže je však potřeba, aby se oba stali dobrými v ctnosti náležící člověku a aby dokázali být stejně rozumní a zdrženliví a aby žena neměla on nic menší podíl na statečnosti a spravedlnosti než muž, nebudeme snad oba vychovávat stejně a nebudeme ono umění, jímž se člověk stává dobrým, učit oba rovnou měrou? Ano, takto je to třeba dělat a ne jinak. Někdo snad namítne: „Co tedy? Požaduješ, aby se také muži učili podobně jako ženy předení a aby se ženy stejně jako muži věnovali gymnastice?“ Toto už požadovat nebudu, ale tvrdím, že protože v lidském rodu je silnější přirozenost mužská a slabší ženská, každé z těchto dvou přirozeností se mají přidělit ty práce, které se k ní nejvíce hodí, a těžší práce svěřit silnějším a lehčí slabším. Proto předení jakožto domácí práce by se hodilo spíše pro ženy než pro muže, zatímco gymnastika jakožto pobyt venku spíš pro muže než pro ženy. Někdy však, když to vyžaduje stav těla, potřeba nebo okolnosti, by i někteří muži mohli přirozeně zastat některé z lehčích prací, které jsou pokládány za ženské, a ženy by zase mohly vykonat některé tvrdší, které jsou pokládány spíše za mužské. Neboť všechny lidské práce stejně jsou společným úkolem, jsou společné mužům a ženám a nic není nutně vyhrazeno pouze jedněm. Některé jsou však vhodnější pro jednu přirozenost, jiné pro druhou, a proto se jedny nazývají mužské, druhé ženské. Avšak o všem, co se vztahuje ke ctnosti, bychom mohli právem říct, že to přináleží každé z obou přirozeností rovnou měrou, protože také o ctnostech tvrdíme, že nenáleží o nic více jedněm než druhým. Proto si právem myslím, že ve všem, co souvisí se ctností, je také třeba vychovávat ženy i muže podobně a hned od dětství je musíme učit, že toto je dobré a toto zlé – a pro obě skupiny stejně –, a toto je prospěšné a toto škodlivé, a takto se má jednat, takto však nikoli. Z toho vzniká u žáků rozumnost, a to bez jakéhokoli rozdílu stejně u děvčat i chlapců. Potom jim musíme vštěpovat stud za každou ohavnost. Až se v nich tyto vlastnosti rozvinou, budou muž i žena nutně zdrženliví. Samozřejmě pak musíme tohoto správně vychovaného člověka, ať už je to muž nebo žena, přivykat, aby snášel námahu, přivykat, aby se nebál smrti, a přivykat, aby při žádném neštěstí neklesal na mysli, čímž se člověk stává statečným. Že statečnost potřebují mít i ženy, jsme si dokázali před malou chvílí. Dále také vyhýbat se chamtivosti a vážit si rovnosti a jako člověk chtít lidem prospívat a nechtít jim škodit, to je nejkrásnější poučka a činí žáky spravedlivými. Proč by se měl tyto věci naučit spíše muž? Vždy – při Diovi! – mají-li být ženy spravedlivé, je potřeba muže i ženy naučit tytéž věci, aspoň pokud jde o to nejhlavnější a nejdůležitější. Jestliže totiž muž bude vědět nějakou maličkost související s určitým řemeslem a žena nikoli, nebo naopak žena ji bude vědět a muž nikoli, rozhodně to nezakládá rozdíl mezi výchovou jednoho a druhého. Pouze v případě těch nejdůležitějších věcí ať se neučí každý něco jiného, nýbrž oba totéž. Pokud se mě pak někdo zeptá, která věda vévodí této výchově, řeknu mu, že žádný muž a žena stejně tak by nebyli správně vychováni bez filozofie. Nechci ale tvrdit, že ženám musí být vlastní přesné vyjadřování a jakási neobyčejná výmluvnost, jestliže se budou věnovat filozofii jako ženy. Vždyť já toto tak úplně nechválím ani u mužů. Říkám ale, že ženy mají získat řádné chování a ušlechtilou povahu, protože filozofie není nic jiného než snaha o ušlechtilost.