Stupňování je druhem ohýbání, který se vyskytuje u adjektiv vyjadřujících jakost a od nich odvozených adverbií. Tvoří se při něm tři tvary (tzv. stupně), jimiž se vyjadřuje trojí stupeň vlastnosti. V češtině se tyto stupně tvoří zpravidla stupňovací příponou a předponou, přičemž někdy se může v druhém stupni (komparativ) a třetím stupni (superlativ) lišit kmen. Něco podobného se děje i v řečtině, kde se stupňuje pomocí přípon a existují tu dva způsoby stupňování, které se liší právě použitými příponami. Ve druhém z nich se zároveň často v komparativu i superlativu mění kmen.
Stupně u adjektiv a adverbií
| stupeň | funkce | příklad | |
|---|---|---|---|
| 1. | pozitiv | určení druhu vlastnosti | mladý / dobrý |
| 2. | komparativ | určení druhu a míry vlastnosti | mladší / lepší |
| 3. | superlativ | určení druhu a míry vlastnosti | nejmladší / nejlepší |
Poznámka: V češtině i v řečtině existuje ještě jeden druh stupňování, kterému se tu věnovat nebudeme. Je to stupňování opisné, při kterém se k pozitivu přidává komparativ "více" nebo superlativ "nejvíce".
První způsob stupňování
První způsob stupňování tvoří stupně pomocí koncovek:
- -τερος, -τέρα, -τερον - pro komparativ
- -τατος, -τάτη, -τατον - pro superlativ
Tímto způsobem se stupňují adjektiva 1. a 2. deklinace i adjektiva 3. deklinace. Ať je pozitiv jakýkoli, stupňované tvary jsou vždy trojvýchodné: maskulinum obou stupňů se skloňuje podle λόγος, neutrum obou stupňů podle δῶρον, femininum u komparativu podle ἡμέρα a u superlativu podle ψυχή. Způsob, jak se tyto stupňovací koncovky připojují ke kmeni, je ale rozdílný.
| pozitiv | komparativ | superlativ | ||
| 1. a 2. dekl. | δίκαιος | spravedlivý | δικαιότερος | δικαιότατος |
| 1. a 2. dekl. | νέος | mladý | νεώτερος | νεώτατος |
| 3. dekl. υ-kmeny | βαρύς | těžký | βαρύτερος | βαρύτατος |
| 3. dekl. σ-kmeny | ἀληθής | pravdivý | ἀληθέστερος | ἀληθέστατος |
| 3. dekl. ν-kmeny | ἄφρων | nerozumný | ἄφρονέστερος | ἄφρονέστατος |
Zapamatujte si:
- U adjektiv 1. a 2. deklinace se stupňovací přípony připojují ke kmenové samohlásce ο (kmen maskulin), která se dlouží na ω, pokud je předchozí slabika krátká a otevřená (σο- φώ- τερος, ale πισ- τό- τερος).
- U υ-kmenových a σ-kmenových adjektiv 3. deklinace se stupňovací přípony připojují k prostému kmeni (tj. k tomu kmeni, který je v neutru: ἀληθές, βαρύ).
- U ν-kmenových adjektiv 3. deklinace se stupňovací přípony připojují také k prostému kmeni, ale rozšiřují se o slabiku -εσ-, pravděpodobně analogicky k σ-kmenům.
Druhý způsob stupňování
Druhý způsob stupňování tvoří stupně pomocí koncovek:
- -ίων, -ιον, popřípadě -ων, -ον - pro komparativ
- -ιστος, -ίστη, -ιστον, popřípadě -στος, -στη, -στον - pro superlativ
Tímto způsobem se stupňuje jen několik málo adjektiv: některá adjektiva 1. a 2. deklinace, některá adjektiva υ-kmenová a různosklonná adjektiva μέγας a πολύς. Komparativ je vždy dvojvýchodný a skloňuje se podle n-kmenového vzoru ἄφρων, ἄφρον s několika odchylkami. Superlativ je trojvýchodný, maskulinum se skloňuje podle λόγος, neutrum podle δῶρον, femininum podle ψυχή.
Protože se u tohoto druhu stupňování často mění oproti pozitivu kmen, mluví se někdy o stupňování nepravidelném a je zde potřeba věnovat více pozornosti každému adjektivu jednotlivě.
| pozitiv | komparativ | superlativ | |
|---|---|---|---|
| μέγας | velký | μείζων | μέγιστος |
| πολύς | mnohý | πλείων | πλεῖστος |
| ὀλίγος | nemnohý | ἐλάσσων | ἐλάχιστος |
| ταχύς | rychlý | ταχίων | τάχιστος |
| ἀγαθός | dobrý | κρείττων, ἀμείνων | κράτιστος, ἄριστος |
| κακός | špatný | χείρων, ἥσσων | χείριστος |
Poznámka: U adjektiva πολύς je v neutru častý komparativ πλέον.
Odchylky ve skloňování komparativu
Komparativy druhého stupňování mívají stažené tvary v ak. sg. maskulina a v nom. i ak. pl. obou rodů.
| singulár | plurál | |||
|---|---|---|---|---|
| m. a f. | n. | m. a f. | n. | |
| nominativ | μείζων | μεῖζον | μείζους | μείζονες | μείζω | μείζονα |
| genitiv | μείζονος | μείζονος | μείζόνων | μείζόνων |
| dativ | μείζονι | μείζονι | μείζοσι | μείζοσι |
| akuzativ | μείζω | μείζονα | μεῖζον | μείζους | μείζονας | μείζω | μείζονα |
Použití komparativu
Komparativ je tvar, kterým se vyjadřuje, že něco nebo někdo má vyšší míru vlastnosti než to, co se bere za základ srovnání. Přitom základem srovnání může být:
- Jiná věc nebo osoba. - V takovém případě se základ srovnání vyjadřuje:rn
- genitivem (tzv. genitiv srovnávací) τί ἰσχυρότερον λέοντος; - Co je silnější než lev? (Sd 14,18)
- srovnávací částicí ἤ - νῦν γὰρ ἐγγύτερον ... ἡ σωτηρία ἢ ὅτε ἐπιστεύσαμεν - Nyní je naše spása blíže, než když jsme uvěřili (Řím 13,11)
- Střed hodnotové stupnice, hodnotový standard. - V takovém případě se základ srovnání nevyjadřuje.
Použití superlativ
Superlativ je tvar, kterým se vyjadřuje, že něco nebo někdo má míru vlastnosti dosahující míry maxima. Přitom základem srovnání může být:
- Skupina osob, druh nebo třída věcí apod. - V takovém případě se základ srovnání vyjadřuje genitivem (tzv. genitiv celkový). U takového genitivu může být někdy také předložka (nejčastěji ἐκ nebo ἀπο):rn
- ὁ δὲ ὄφις ἦν φρονιμώτατος τῶν θηρίων τῶν ἐπὶ τῆς γῆς - Had byl nejchytřejší ze všech pozemských zvířat. (Gn 3,1)
- Střed hodnotové stupnice, hodnotový standard. - V takovém případě se základ srovnání nevyjadřuje: ὁ φωστὴρ αὐτῆς ὁμοῖος λίθῳ τιμιωτάτῳ - Její jas se podobal předrahocennému kameni. (Zj 21,11)