Na této stránce se budeme věnovat indikativu, infinitivu a imperativu prézentu. Všechny tyto tvary (a ještě některé další) se tvoří od tzv. prézentního kmene, který získáme odtržením koncovky 1. os. singuláru indikativu prézentu aktiva (to je tvar, ve kterém se řecké sloveso obvykle uvádí ve slovnících řečtiny, zatímco ve slovnících češtiny se slovesa uvádějí v infinitivu).
Vzor: λύω ("rozvazuji") - kmen λύ-, koncovka -ω
Podle vzoru λύω se časují thematická slovesa, jejichž kmen končí na dvojhlásku či samohlásku jinou než -a, -e, -o (tzv. samohlásková slovesa) nebo na souhlásku (souhlásková slovesa).
Thematická slovesa jsou slovesa, která mají v prézentních tvarech tzv. thematický (kmenový) vokál, což je samohláska -e- nebo -o- vložená mezi kmenem a koncovkou: λύ - ο - μεν; λύ - ε - τε (u některých tvarů prézenta však přítomnost tohoto vokálu není zřetelná: λύω , λύω ); vedle nich existují athematická slovesa, která jsou bez kmenového vokálu (nefrekventovanější je sloveso εἰμί, εἶναι: ἐσ - μεν; ἐσ - τε ).
Indikativ prézentu vyjadřuje děj přítomný nedokonavý, imperativ prézentu nedokonavý rozkaz:
- φέρω "nesu", κηρύσσω "zvěstuji, hlásám", γράφω "píšu", δοκιμάζω "zkoumám, zkouším";
- φέρε "nes", κήρυσσε "zvěstuj", γράφε "piš", δοκίμαζε "zkoumej, zkoušej"
Aktivum
Aktivní význam: podmět označuje osobu, věc atd., od níž slovesný děj vychází: Ὁ κύριος παιδεύει τὸν υἱόν. Pán (podmět, činitel) vychovává syna (předmět, cíl činnosti).
Následující tabulka ukazuje tvary prézentu aktiva u vzoru λύω "rozvazuji"; pro názornost uvádíme koncovky odděleně od kmene:
| indikativ | imperativ | |||
|---|---|---|---|---|
| osoba | singulár | plurál | singulár | plurál |
| 1. | λύ-ω rozvazuji | λύ-ομεν rozvazujeme | ||
| 2. | λύ-εις rozvazuješ | λύ-ετε rozvazujete | λῦ-ε rozvazuj | λύ-ετε rozvazujte |
| 3. | λύ-ει rozvazuje | λύ-ουσι rozvazují | ||
| infinitiv | λύ-ειν | rozvazovat | ||
Zapamatujte si:
- Při vyjadřování záporu stojí u indikativu a infinitivu záporka οὐ, u imperativu μή: οὐ λύω "nerozvazuji", μὴ λῦε "nerozvazuj"
- Slovesné kmeny vyjadřují v řečtině nejen čas, ale i vid (aspekt). Proto se tyto kmeny označují jako časově-vidové, přestože svým názvem připomínají pouze časovou složku; tvary tvořené od prézentního kmene se překládají nedokonavě (tj. "rozvazuji", a nikoli "rozvážu").
Otázky:
- Který prézentní tvar slovesa λύω může mít více významů?
- Jak se liší zápor u sloves v řečtině a v češtině?
Medium
Řecké medium je slovesný rod, který se do češtiny překládá pomocí zvratných slovesných tvarů. Podle toho se rozlišují dvě použití media:
- akuzativní (neboli přímé), které odpovídá českému slovesu se zvratným zájmenem v akuzativu: λύομαι "rozvazuji se"
- dativní (neboli nepřímé či prospěchové), které odpovídá českému slovesu se zvratným zájmenem v dativu: λύομαι "rozvazuji si"
U prézentního kmene jsou pouze tvary aktivní a mediální, zvláštní tvary pro pasivum neexistují. Mediální tvary tu mají význam pasivní i mediální (proto se někdy hovoří o medio-pasivu):
| mediální tvar | dvojí význam |
|---|---|
| λύομαι | 1. "rozvazuji se, rozvazuji si" (medium) |
| 2. "jsem rozvazován" (pasivum) |
Mediální význam: podmět označuje osobu, věc atd., od níž aktivní děj vychází a kterou nějakým způsobem, přímo nebo nepřímo, zasahuje:
- Ὁ υἱὸς παιδεύεται. Syn (gramatický podmět i logický předmět činnosti) se vzdělává. - medium přímé (činnost se týká podmětu přímo – podmět a předmět jsou totožné)
- Ὁ κύριος παιδεύεται τὸν υἱόν. Pán (podmět, činitel) si vychovává syna (předmět). - medium prospěchové (činnost se netýká podmětu přímo, má předmět jiný, ale děje se ve prospěch podmětu)
Pasivní význam: podmět označuje osobu, věc atd., která je slovesným dějem zasažena, avšak není jeho zdrojem:
- Ὁ υἱὸς παιδεύεται ὑπὸ τοῦ κυρίου. Syn (gramatický podmět i logický předmět činnosti) je vychováván pánem (činitel).
Pasivní význam se u tvarů mediálních prézentního kmene rozpozná od významu mediálního pouze podle kontextu. Při pasivním významu je podmět logickým předmětem činnosti, proto v takové větě nemůže figurovat žádné slovo, které by formou (pádem) a smyslem mohlo být předmětem; zároveň bývá při pasivním významu většinou vyjádřen činitel (tzv. agens) pasivního děje. Ten se v řečtině vyjadřuje nejčastěji předložkovou konstrukcí ὑπὸ + genitiv.
Poznámka pro zvídavé: V prézentu, v imperfektu, v perfektu a plusquamperfektu má řečtina pro vyjádření media i pasiva tvary společné (původem mediální), ve futuru a aoristu jsou mediální a pasivní tvary odlišeny.
Následující tabulka ukazuje tvary prézentu media; pro názornost uvádíme koncovky opět odděleně od kmene:
| indikativ | imperativ | |||
|---|---|---|---|---|
| osoba | singulár | plurál | singulár | plurál |
| 1. | λύ-ομαι | λυ-όμεθα | ||
| 2. | λύ-ῃ | λύ-εσθε | λύ-ου | λύ-εσθε |
| 3. | λύ-εται | λύ-ονται | ||
| infinitiv | λύ-εσθαι | být rozvazován, rozvazovat si, se | ||
Zapamatujte si:
- Z hlediska formy - tvaru - hovoříme o mediu, z hlediska významu o medio-pasivu.
- Některá slovesa mají v prézentu jen mediální tvary, ale jejich význam je aktivní. Říká se jim deponentní slovesa. Jsou to například: ἔρχομαι "jdu", πορεύομαι "putuji", δέχομαι "přijímám".
Otázky:
- Jakými způsoby lze překládat řecké medium do češtiny?
- Co je to prospěchové medium?
- Co znamená termín deponentní slovesa?
- Jaké významy může mít slovesný tvar zakončený na -εται?