Blog

Znáte ten starý katolický vtip, jak se hádá dominikán s františkánem? – V katolických vtipech to skoro vždy bývá dominikán s františkánem. – Přou se tedy dominikán s františkánem, zdali se při modlitbě breviáře smí kouřit doutník. Nemohou se dohodnout, a tak se obrátí na vatikánskou Kongregaci pro nauku víry (latinsky Congregatio pro Doctrina Fidei, zkráceně CDF). Každý z nich ale dostane opačnou odpověď. Dominikán odpověď „negative“, františkán „positive“, a spor tedy trvá dál.

Nejsem prognostik, abych si dovolil odhadovat nějakou změnu církve po pandemii. Byl jsem ale na toto kolokvium pozván proto, abych prezentoval některé teze svého článku Co přineslo uzavření kostelů, který jsem publikoval na Christnetu, takže budu mluvit spíš o církvi za pandemie, a to o osobní zkušenosti obyčejného křesťana, který není duchovní. Abych však jen neopakoval, co si může každý přečíst na Christnetu, napadlo mne dát tomuto tématu popkulturní zarámování.

Před čtyřmi lety uběhlo padesát let od vyhlášení deklarace II. vatikánského koncilu o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostra Aetate, která byla 2221 hlasy z celkových 2309 schválena 28. října 1965. Byla původně zamýšlena jako definitivní ukončení nepřátelství mezi Židy a křesťany a jako odmítnutí dvoutisíciletého kazatelského stereotypu, který v mnoha variantách řečí „Contra Iudaeos“ už od starověku přinášel nechtěné plody v předsudcích a náladách, jež vyvrcholily v holokaustu.