Ve stavbě řecké věty se velmi hojně využívala participia. Ale zatímco v češtině jsou možnosti užívání takových tvarů omezené, Řekové považovali participium za běžný vyjadřovací prostředek a rádi ho užívali ke kondenzaci ("zhušťování") výpovědi, takže mohli stručně jednou větou s několika participii vyjádřit to, co my musíme přeložit rozvitým souvětím s několika vedlejšími větami. K takovému způsobu vyjadřování nabízela řečtina nesrovnatelně bohatší prostředky než čeština.
Z těchto důvodů věnujeme v tomto vlákně problematice participií v řeckých větách více místa, protože bez jejího pochopení nelze porozumět řeckým větám.
Participium může mít ve větě některou z následujících tří funkcí:
- atributivní - participium funguje jako shodný přívlastek.
- adverbiální - vyjadřuje okolnost hlavního děje (označovaného určitým slovesným tvarem), který určuje jako příslovečné určení, a nahrazuje vedlejší větu příslovečnou.
- doplňkové - vyjadřuje nutné doplnění řídícího slovesa.
Kromě toho může mít participium i některé zvláštní funkce.
Zapamatujte si:
- V pozdní řečtině a řečtině Nového zákona se u participií při záporu používala pouze záporka μή.
- Participium prézentu je tvořeno od kmene prézentního, který vyjadřuje nedokonavý vid, proto participia prézentu označují děj neohraničený, zpravidla současný s dějem věty řídící. Překládají se nedokonavě.
- Participium aoristu je tvořeno od kmene aoristního, který vyjadřuje dokonavého vidu, proto participia aoristu označují děj ohraničený, ukončený, zpravidla předčasný ději věty řídící. Překládají se dokonavě.
- Participia vymezují časové zařazení děje pouze ve vztahu k ději řídícího slovesa. Participium prézentu zařazuje děj do současnosti s dějem věty řídící. Participium aoristu zařazuje děj před čas děje věty řídící.
- Z předchozího vyplývá, že participium prézentu se nemusí překládat vždy přítomným časem a participium aoristu se nemusí překládat vždy časem minulým. (Prostudujte z tohoto hlediska příklady na následujících stránkách.)
Participium v atributivní funkci
Pro participium v atributivní funkci je charakteristické, že stojí u substantiva a má člen. Připadají v úvahu dvě základní slovosledné varianty, které platí také pro všechna adjektiva v atributivní (přívlastkové) funkci:
- člen - participium - substantivum
- substantivum (se členem, nebo bez) - člen - participium
Možnosti překladu
Participium v této funkci se může někdy překládat přívlastkovým adjektivem (Σίμων ὁ λεγόμενος Πέτρος - "Šimon, zvaný Petr"), ale zpravidla je lepší překládat tato participia vedlejší větou vztažnou (Σίμων ὁ λεγόμενος Πέτρος - "Šimon, kterému se říkalo Petr").
Úkol: Promyslete si následující příklady a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.
- Participium ve funkci přívlastku v první slovosledné variantě:
- ὁ παρακαλῶν τοὺς ταπεινοὺς θεός - srov. 2Kor 7,6: "Bůh, který utěšuje ubožáky"
- ὁ πέμψας με πατήρ - Jan 5,37: "Otec, který mě poslal" (πέμψας je ptcp. aoristu akt., ὁ πατήρ je ρ-kmenové substantivum - "otec")
- Χριστὸς... ἀρχιερεὺς τῶν γενομένων ἀγαθῶν - Žid 9,11: "Kristus... velekněz dobrých věcí, které nastaly,...
- Participium ve funkci přívlastku v druhé slovosledné variantě:
- ὁ προφήτης ὁ ἐρχόμενος εἰς τὸν κόσμον Jan 6,14b: "...ten prorok, který přichází do světa"
- οὐαὶ ὑμῖν, ὁδηγοὶ τυφλοὶ οἱ λέγοντες... - Mt 23,16a: "Běda vám, slepí vůdcové, kteří říkáte:..."
- εὐαγγέλιον θεοῦ... περὶ τοῦ υἱοῦ αὐτοῦ τοῦ γενομένου ἐκ σπέρματος Δαυίδ - Řím 1,1b.3: "...Boží evangelium... o jeho synovi, který povstal ze sémě Davidova..."
Participium v adverbiální funkci
Participium v adverbiální funkci stojí vždy bez členu. Podle syntaktické struktury se rozlišují dva hlavní druhy takového použití participia:
- tzv. participium spojité - to znamená takovou konstrukci, při které je podmět participia totožný s podmětem nebo předmětem věty, do níž participium patří, a shoduje se s ním v rodě, čísle a pádě.
- tzv. participium nespojité - to je taková konstrukce, při které je podmět participia odlišný od podmětu nebo předmětu řídící věty. Nejčastějším typem nespojitého participia je konstrukce, které se říká genitiv absolutní.
Možnosti překladu
- Participium spojité: Participium v této funkci a s touto syntaktickou strukturou se může překládat:rn
- a) přechodníkem (v případě ptcp. préz. přechodníkem přítomným - např: ἔπειθε τὸν ὄχλον λέγων ὅτι... - "přesvědčoval zástup říkaje, že..."
- b) protože se však v běžné české mluvené i psané řeči přechodníky téměř nepoužívají, a dokonce je občas ani neumíme správně utvořit, je lepší překládat tato participia buď souřadně spojenou hlavní větou např.: ἔπειθε τὸν ὄχλον λέγων ὅτι... - "přesvědčoval zástup a říkal [jim přitom], že...",
- c) nebo nějakou vedlejší větou příslovečnou podle toho, co je v konkrétním případě možné, lepší a stylisticky vhodnější (příklady níže).
- Participium nespojité v genitivu (genitiv absolutní): Participium v příslovečné funkci a ve formě genitivu absolutního nelze zásadně překládat přechodníkem, protože český přechodník lze použít jen v případech, kdy je jeho podmět totožný s podmětem řídící věty, ale tak tomu u participia nespojitého být z principu nemůže. Proto je možné tuto participiální konstrukci překládat vlastně jedině vedlejší větou příslovečnou
Pokud budete participium v adverbiální funkci (ať už spojité, či nespojité) překládat podle našeho doporučení příslovečnou vedlejší větou, je v novozákonní řečtině na výběr z několika variant:
- vedlejší věta časová (se spojkou "když")
- vedlejší věta podmínková (se spojkou "jestliže")
- vedlejší věta příčinná (se spojkou "protože")
- vedlejší věta přípustková (se spojkou "ačkoli")
- v případě participia futura, které se však v Novém zákoně vyskytuje pouze ojediněle, vedlejší věta účelová (se spojkou "aby")
Volba správné varianty závisí na interpretaci logických vztahů v textu a ty nemusí být vždy zcela jednoznačné. Pro zpřesnění interpretace používali řečtí autoři u adverbiálních participií různé částice - autoři novozákonních textů však jen zřídka, takže interpretace těchto participií závisí do jisté míry na postřehu a logickém úsudku. (Seznam těchto částic a výklad jejich funkcí najdete v gramatikách - např. Niederle, §469 nebo Smyth, §§2080-2087.)
Tip: Promyslete si následující příklady a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.
- Participium spojité:
- διδάσκαλε, ταῦτα λέγων καὶ ἡμᾶς ὑβρίζεις - Lk 11,45b: "Učiteli, když / protože / jestliže říkáš toto, urážíš i nás."
- τοῦτο δὲ ἔλεγον πειραζόντες αὐτόν - Jan 8,6a: "Toto však říkali, protože ho zkoušeli / pokoušeli."
- ἀλλὰ ἀρχιερεὺς ὢν ἐπροφήτευεν (zkráceno a upraveno) - srov. Jan 11, 51: "...ale protože byl veleknězem, prorokoval..."
- ὀφθαλμοὺς ἔχοντες οὐ βλέπετε καὶ ὦτα ἔχοντες οὐκ ἀκούετε - Mk 8,18a: "Ačkoli máte oči, nevidíte, a ačkoli máte uši, neslyšíte."
- καὶ ἐξελθοῦσα εἶπεν τῇ μητρὶ αὐτῆς - Mk 6,24a: "A když vyšla ven, řekla své matce..."
- παραγενόμενοι καὶ συναγαγόντες τὴν ἐκκλησίαν ἀνήγγελλον - Sk 14,27a: "Když dorazili a shromáždili církevní obec, vyprávěli..."
- ..., ὃς ἐληλύθει προσκυνήσων (ptcp. futura!) εἰς Ἰερουσαλήμ - Sk 8,27b: "..., který přišel do Jeruzaléma, aby se klaněl Bohu..."
- Genitiv absolutní:
- καὶ ἐκπορευομένου αὐτοῦ ἐκ τοῦ ἱεροῦ ἔλεγεν αὐτῷ ὁ μαθητής (mírně upraveno) - Mk 13,1a: "Když vycházel z chrámu, říkal mu učedník...". Genitivem absolutním je konstrukce ἐκπορευομένου αὐτοῦ. Podmět participia v genitivu (ἐκπορευομένου) je vyjádřen nějakým jménem v genitivu (v tomto případě zájmenem αὐτοῦ, které podle souvislosti zastupuje jméno "Ježíš"). Podmět děje vyjádřeného genitivem absolutním je odlišný od podmětu děje věty řídící (zde ὁ μαθητής).
- ἐλθούσης δὲ τῆς πίστεως οὐκέτι ὑπὸ παιδαγωγόν ἐσμεν - Gal 3,25: "Poté co / Protože přišla víra, už nejsme pod vychovatelem." (τῆς πίστεως - gen. sg. k ἡ πίστις - "víra"; οὐκέτι - "již ne")
- ἐγένετο δὲ... κατελθόντων αὐτῶν ἀπὸ τοῦ ὄρους... - Lk 9,37: "Stalo se pak, když sestoupili z hory..." (τοῦ ὄρους - gen. sg. k τὸ ὄρος - "hora")
Tuto podkapitolu zjednodušíme na nejčastější případ, kdy participium formálně rozvíjí předmět nějakého slovesa označujícího smyslové vnímání nebo poznávání. V řečtině se takové konstrukce používalo pravidelně tehdy, pokud chtěl mlulvčí vyjádřit, že někdo bezprostředně vnímá či pozoruje někoho nebo něco v činnosti.
Tip: Promyslete si následující příklad a osvojte si způsoby, jak podobné konstrukce překládat.
- ὄψονται τὸν υἱον τοῦ ἀνθρώπου ἐρχόμενον ἐν νεφέλῃ - Lk 21,27: "...uvidí Syna člověka, jak přichází v oblaku..." / "...uvidí, jak Syn člověka přichází v oblaku..." (ὄψονται - fut. od slovesa ὁρῶ - "vidím").
Participium doplňkové
Doplňové použití participia se objevuje zejména jako substituce vedlejší věty po slovesech smyslového vnímání:
- Καὶ μετὰ ταῦτα ἐξῆλθεν καὶ ἐθεάσατο τελώνην ὀνόματι Λευὶν καθήμενον ἐπὶ τὸ τελώνιον... - Lk 5,27: "Poté odešel a uviděl celníka jménem Levi, jak sedí v celnici."
- ἐὰν οὖν θεωρῆτε τὸν υἱὸν τοῦ ἀνθρώπου ἀναβαίνοντα ὅπου ἦν τὸ πρότερον; - Jan 6,62: "A co když uvidíte syna člověka, jak vystupuje, kde byl dříve?"
Participium zpodstatnělé
Zvláštním případem uplatnění participia je jeho substantivizace. Participium se substantivizuje členem. Ve většině případů je takový jev variací participia v atributivní funkci, vzniklou vypuštěním substantiva, které vyplyne z kontextu. Takovéto participium funguje ve větě jako kterékoli jiné substantivum (jako podmět, předmět, neshodný přívlastek...).
Možnosti překladu
Participium zpodstatnělé se překládá většinou pomocí vztažné věty, před kterou se dosadí patřičné ukazovací zájmeno:
- ὁ πιστεύων εἰς ἐμὲ οὐ πιστεύει εἰς ἐμὲ ἀλλὰ εἰς τὸν πέμψαντά με - Jan 12,44: "Ten, kdo věří ve mne, nevěří ve mne, ale v toho, který mě poslal." (τὸν πέμψαντά - ak. sg. m. ptcp. aoristu akt. od πέμπω - "posílám").
- ὁ εὑρών τὴν ψυχὴν αὐτοῦ ἀπολέσει αὐτὴν - Mt 10,39a: "Ten, kdo nalezne svou duši, ztratí ji..." (ἀπολέσει je indikativ futura - Participium aoristu označuje děj předčasný před dějem věty řídící. Je-li tedy řídící věta ve futuru a rozvádíme-li participium vedlejší větou, můžeme v ní použít i budoucí čas.)
Někdy ho lze přeložit i podstatným jménem: προσέρχεται ὁ πειράζων - Mt 4,3 (upraveno): "přichází pokušitel."
Opisné časování
Je-li participium v nominativu použito ve spojení s určitým tvarem slovesa "být", jedná se zpravidla o tzv. opisné časování. Při něm je kombinace ptcp. préz. libovolného plnovýznamového slovesa s ind. préz. slovesa "být" ekvivalentní ind. préz. onoho plnovýznamového slovesa; kombinace ptcp. préz. libovolného plnovýznamového slovesa s ind. impf. slovesa "být" je ekvivalentní ind. impf. onoho plnovýznamového slovesa. Např.:
- ἐστὶ διδάσκων je ekvivalentem pro διδάσκει ("učí")
- ἦν βαπτίζων je ekvivalentem pro ἐβάπτιζεν ("křtil")
Poznámky:
- Tyto formy připomínají anglické průběhové časy, ale odpovídají jim pouze vnějškově. V anglických průběhových časech jde o prezentaci děje v jeho průběhu, kdežto v řeckých opisných formách se jedná spíše o jeho adjektivizaci. Jinak řečeno angličtina tímto časem sleduje děje, řečtina použitím participia nahlíží na slovesem vyjádřenou činnost jako na vlastnost, která se připisuje subjektu a která se projevuje v činnosti (srov. Smyth, §1857).
- Participium nemusí stát ve větě hned vedle pomocného slovesa. Obě slova mohou být navzájem vzdálena.