Přejít k hlavnímu obsahu
Domů
Miscellanea

Hlavní navigace

  • Domů
  • Pracovní překlady
    • Justin: Dialog s Židem Tryfónem
    • Músónios: Mají se dcery vychovávat jako synové?
    • Órigenés: prolog Komentáře k Žalmům
    • Plútarchos: O rozporech stoiků
    • Seneca: dialog O prozřetelnosti
    • Theodórétos: prolog k Výkladu Žalmů
    • ▪ Polybios o koloběhu ústav
  • Řečtina
    • Úvod do řečtiny
    • Alfabeta a fonologie
    • Deklinace
    • Slovesný systém
    • Participia
    • Adverbia
    • Číslovky
    • Základy syntaxe
  • O mně
    • Životopis
    • Publikace
    • Popularizace
    • Kontakty
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. Gramatika řečtiny

Základy syntaxe

Od jfpavlik, 16. Leden, 2023

Tato stránka podává základní návod pro překládání jednoduchých vět do češtiny a ve výkladech na návazných stránkách pokračuje seznamování se základy řecké větné skladby.

1. najít a určit tzv. určitý slovesný tvar

Při překladu řeckých vět do češtiny je nejvhodnější vycházet od určitého slovesného tvaru. Všechny tvary tvořené od sloves jsou buď určité, nebo neurčité.

  • Neurčité tvary: neurčitým tvarem je infinitiv. "Neurčitý" se mu říká proto, že nerozlišuje osobu a číslo.
  • Určité tvary: ostatní slovesné tvary jsou určité. Rozlišují všech pět slovesných gramatických kategorií (osoba, číslo, způsob, čas a slovesný rod).

Nejen pro gramatický cvik, ale i pro praktickou orientaci v textu a pro správné překládání je nutné umět všechny kategorie konkrétního slovesného tvaru správně určit - to znamená například rozpoznat, že λύεις je 2. os. sg. ind. préz. akt. λῦε 2. os. sg. imper. préz. akt. a λύῃ 2. os. sg. ind. préz. med.

Na rozdíl od češtiny, kde se určuje osoba, číslo, způsob, čas, slovesný rod a vid, se u řeckých sloves vid jako zvláštní kategorie neurčuje. Je to proto, že vid tvoří spojitou kategorii s časem a a je jednoznačně dán jeho názvem. Z tohoto důvodu se čas určuje také u infinitivů: jestliže je λύειν inf. préz. akt. a λύεσθαι inf. préz. med., neznamená to, že "rozvazovat" a "rozvazovat se" vypovídá o časovém zařazení do přítomnosti, ale myslíme tím, že λύειν znamená "rozvazovat", nikoli "rozvázat" atd. Zkrátka, v řečtině říkáme "časy", ale často tím více myslíme "vidy".

2. přeložit určitý slovesný tvar

Když už máme určitý slovesný tvar přesně určený (známe jeho osobu, číslo, způsob, čas i slovesný rod), přeložíme ho tak, aby český překlad vyjadřoval stejné gramatické kategorie, které jsme právě určili u tvaru řeckého. K tomu ale potřebujeme často znát některé další podrobnosti o jeho funkci v dané větě, abychom například rozlišili mediální a pasivní význam medio-pasivních tvarů.

3. najít podmět a další větné členy

Najdeme podmět slovesa (tj. slovo v nominativu), dále předmět a posléze další větné členy. Takto postupně odkrýváme smysl celé věty. Řečtina má podobně jako čeština slovosled volný, takže podmět – na rozdíl např. od angličtiny – nemusí stát na začátku věty. Jakou funkci slovo ve větě zastává, se poznává hlavně podle koncovek, a proto není moudré, a někdy ani možné překládat po řadě od prvního slova ke druhému atd.

Pozor, v řecké větné stavbě se vyskytují některé zvláštnosti:

  • Je-li podmětem věty neutrum v plurálu, bývá přísudkové sloveso často v singuláru.
  • Je-li přísudek jmenný, bývá často vypuštěno sloveso "být". Ve větách se jmenným přísudkem se v řečtině často vynechává sloveso "být". Věty bez slovesa jsou proto v řečtině hojnější než v češtině:
    Má-li adjektivum v konkrétním textu funkci shodného přívlastku, nebo přísudku, je možné poznat (kromě některých zvláštních případů) na první pohled už podle členu (srov. Smyth 1154-1170).
    • Adjektiva, která mají člen, bývají přívlastkem:rn
      • ὁ πιστὸς λόγος - věrohodné slovo (nejde o větu)
      • ὁ λόγος ὁ πιστὸς - věrohodné slovo (nejde o větu)
    • Adjektiva přísudková předcházejí, nebo následují substantivum se členem, a sama člen nemají:rn
      • πιστὸς ὁ λόγος - To slovo je věrohodné. (jedná se o větu)
      • ὁ λόγος πιστὸς - To slovo je věrohodné. (jedná se o větu)

Příklady:

  • Ὁ νόμος κρίνει τὸν ἄνθρωπον. - Zákon soudí člověka.
  • Κρίνει κύριος τὸν λαόν. - Pán soudí lid.
  • Ἐπ’ ἀληθείας τὴν ὁδὸν τοῦ θεοῦ διδάσκεις. - Podle pravdy učíš cestě k Bohu.
  • Λεπροὶ καθαρίζονται, πτωχοὶ εὐαγγελίζονται. - Malomocní jsou očišťováni, chudým se hlásá radostná zvěst.
  • Ὕστερὸν ἔρχονται αἱ λοιπαὶ παρθένοι. - Později přicházejí ostatní panny.
  • Τὰ ἔργα αὐτοῦ πονηρά ἐστιν. - Jeho skutky jsou zlé. (podmětem neutrum v plurálu, přísudkové sloveso v singuláru)
  • Πιστὸς ὁ λόγος. - To slovo je věrohodné. (text je běžnou oznamovací větou, třebaže v něm není sloveso.)

Navigace obsahem

  • Úvod do řečtiny
  • Alfabeta a fonologie
  • Deklinace a jmenný systém
  • Konjugace a slovesný systém
  • Participia
  • Adverbia
  • Číslovky
  • Základy syntaxe
    • Snahové a obavné věty
    • Účelové věty
    • Podmínkové věty
    • Přípustkové věty
    • Vztažné věty
    • Participiální konstrukce
    • Infinitivní konstrukce
    • Tázací věty
RSS zdroj

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 ▪ 2023 ▪ Jiří Pavlík

Stránky pohání: Drupal