Přejít k hlavnímu obsahu
Domů
Miscellanea

Hlavní navigace

  • Domů
  • Pracovní překlady
    • Justin: Dialog s Židem Tryfónem
    • Músónios: Mají se dcery vychovávat jako synové?
    • Órigenés: prolog Komentáře k Žalmům
    • Plútarchos: O rozporech stoiků
    • Seneca: dialog O prozřetelnosti
    • Theodórétos: prolog k Výkladu Žalmů
    • ▪ Polybios o koloběhu ústav
  • Řečtina
    • Úvod do řečtiny
    • Alfabeta a fonologie
    • Deklinace
    • Slovesný systém
    • Participia
    • Adverbia
    • Číslovky
    • Základy syntaxe
  • O mně
    • Životopis
    • Publikace
    • Popularizace
    • Kontakty
Menu uživatelského účtu
  • Přihlásit se

Drobečková navigace

  1. Domů
  2. Gramatika řečtiny

Deklinace a jmenný systém

Od jfpavlik, 13. Leden, 2023

Řečtina má tři deklinace, to znamená tři základní způsoby, jak se skloňují substantiva a adjektiva. Vzorů je však v řečtině v každé deklinaci více.

Substantiva a adjektiva v novozákonní řečtině měla pět pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ; a dvě čísla: singulár a plurál (attičtina měla ještě duál, který se ale v Novém zákoně už nevyskytuje). Řecká jména rozlišovala tři jmenné rody: maskulinum, femininum, neutrum.

Při výkladu deklinací budeme rozdělovat slovo na kmen a koncovku. Jako kmen budeme chápat tu část slova, která zůstává ve všech pádech stejná, jako koncovku tu část, která se mění a je v každém pádě jiná. Každá koncovka u jmenného tvaru je nositelem dvou gramatických informací: 1. o jaký jde pád; 2. o jaké jde číslo. Kmen a koncovka se píší dohromady, my však budeme v gramatických tabulkách pro větší zřetelnost často kmen a koncovku oddělovat rozdělovacím znaménkem.

Při studiu slovíček je třeba si kromě významu slova zapamatovat také informace o rodu a deklinaci substantiva. V jaké formě se tyto informace ve slovnících a gramatikách sdělují, ještě objasníme.

Řečtina podobně jako angličtina, němčina, francouzština a další jazyky má člen. Na rozdíl od nich však nemá člen určitý a neurčitý, ale pouze člen určitý, který se skloňuje podle 1. a 2. deklinace. Člen nemá vokativ.


 
singulárplurál
maskulinumfemininumneutrummaskulinumfemininumneutrum
nominativὁἡτόοἱαἱτά
genitivτοῦτῆςτοῦτῶντῶντῶν
dativτῷτῇτῷτοῖςταῖςτοῖς
akuzativτόντήντότούςτάςτά

Otázky:

  1. V čem se liší deklinace maskulina a neutra?
  2. V čem se podobají pády deklinace maskulina a feminina?
  3. V kterém pádě mají všechny rody stejný tvar?
  4. Co je charakteristické pro dativ singuláru i plurálu všech rodů? (nápověda: iótová dvojhláska)
  5. Co je charakteristické pro nominativ singuláru i plurálu maskulina i feminina ve srovnání s ostatními pády?

Zapamatujte si: Člen neutra se skloňuje podle stejné deklinace jako člen maskulina. Rozdíly, které jsou mezi oběma skloňováními patrné, spočívají především v tom, že v řečtině platí obecně pro deklinaci všech neuter dvě pravidla, která je moudré si zapamatovat. - Usnadní to studium dalších vzorů:

  1. Řecká neutra mají v nominativu, akuzativu a vokativu v každém čísle vždy stejnou koncovku.
  2. Řecká neutra mají v nominativu, akuzativu a vokativu plurálu vždy koncovku -α.

Navigace obsahem

  • Úvod do řečtiny
  • Alfabeta a fonologie
  • Deklinace a jmenný systém
    • 1. a 2. deklinace
    • 3. deklinace
    • Různosklonná adjektiva
    • Stupňování adjektiv
    • Zájmena
  • Konjugace a slovesný systém
  • Participia
  • Adverbia
  • Číslovky
  • Základy syntaxe
RSS zdroj

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 ▪ 2023 ▪ Jiří Pavlík

Stránky pohání: Drupal